Freediving není jen o technice a tréninku, ale také o tom, jak dobře znáte své vlastní tělo. Menstruační cyklus může ovlivnit výkon, psychiku i celkový pocit při ponoru. S Terezou Menzlovou z apnOe jsme si povídali o cykličnosti, důvěře v tělo a o tom, jak zvládat stres i možné chvíle paniky pod hladinou.
Co pro Vás znamená voda a prostor, ve kterém se v ní pohybujete?
Voda byla vždycky můj element, jak by možná odpověděla většina freediverů. Odmala mě fascinoval život pod hladinou a všechno s ním spojené - v mých představách to byl jakýsi paralelní svět, kde platí jiná pravidla, čas plyne jinak, kde člověk nemá velké slovo. Chtěla jsem toho být součástí. Až s potápěním přišlo zjištění, jak obrovsky unikátní prostředí voda je sama o sobě.
Protože jde o 3D prostor, můžete se v ní pohybovat všemi směry, tak trochu jako ve vesmíru. Díky vztlaku se většina z nás na hladině vznáší a v moři se člověk může cítit doslova jako na obláčku. Je pak mnohem jednodušší uvolnit tělo a s ním i mysl.
Voda má tu vlastnost, že očišťuje a odplavuje. To je něco, co jsem vnímala už jako dítě. Zkuste někdy ve vaně nebo v bazénu ponořit uši a poslouchat tlukot vlastního srdce. To je velice krásný a efektivní způsob, jak si uvědomit sám sebe a nechat jít, co zrovna není potřeba. K vodě je potřeba mít respekt, je to jemná a zároveň silná energie. Moře ale vnímám jako velice přívětivé prostředí a každý ponor je vlastně takové obejmutí.
Freediving bývá někdy označován jako „umění uvolnění". Co Vám nejvíce pomáhá pustit kontrolu a důvěřovat svému tělu?
Tady by se taky dalo mluvit o více rovinách. Osobně mám ráda, když si dovedu věci vysvětlit, takže moje důvěra je hodně zakotvená v informacích o fyziologii, fyzice a tak dál. Je skvělé, že se nám postupně otevírají dveře k víc a víc znalostem. Nevím, jestli bych byla dobrým průkopníkem freedivingu pár desetiletí zpátky, když se lidé prostě snažili někam potopit majíc jen tu dobrou víru (smích).
A pak je to samozřejmě trénink, hlavně ten mentální. Na tom se dá pracovat každý den, a je to důležitá praxe nehledě na to, jestli je člověk vůbec freediver. Potápění je jen jedna z oblastí, do které se psychická odolnost propisuje.
Těsně před ponorem se pak samozřejmě zaměřujeme na určité techniky, které nám pomáhají uvolnit jak tělo, tak hlavu. Praktikujeme body scan, dýchání, vizualizace…, ale základ je pro mě určitě v informacích a celkové mentální odolnosti.
Jak vypadá Vaše příprava na den ve vodě? Máte nějaké rituály nebo věci, které Vám pomáhají cítit se v pohodě a bezpečně? Na co je důležité myslet?
Z praktického hlediska je vždycky důležité myslet na určitá bezpečnostní opatření. Uzpůsobujeme session tomu, jak se kdo cítí. Ve vodě totiž nejste nikdy sami a vaše rozhodnutí automaticky ovlivňují i lidi kolem vás, kteří jsou tam pro vaši bezpečnost.
Pokud se zrovna ten den něco přihodí, nepovede, člověk se nevyspí, nebo se cítí trochu marod, ponor, případně celou session, je dobré přehodnotit.
Pro mě je také důležité se dostatečnou dobu před ponorem střídmě najíst. Jsou freediveři (a freediverky), kteří se potápí na lačno, já na ponor potřebuji být komfortní se svou energií. Myslím, že už žen-freediverek, které se potápí na plný úvazek, je dostatečná strava naprosto klíčová.
Obecně se snažím nemít příliš mnoho věcí nebo rituálů, na kterých mé ponory závisí, protože kdyby se pak stalo, že něco zapomenu nebo nestihnu, ponor to zákonitě ovlivní. Ráda se ale před jakoukoli session protáhnu a lehce rozhýbu. Jsou freediveři, kteří mají přesnou rutinu, která trvá třeba hodinu i víc. Já sázím víc na intuici, snažím se zachovat klid a nebrat to zbytečně vážně. Vím, že těsně před session už stejně nic nedoženu, takže se zaměřuji na to, co umím, mám a s čím můžu reálně pracovat.
Vnímáte v ponoru nějaké fáze od přípravy po návrat na hladinu? Pracujete někdy s myšlenkou, že by mohly mít něco společného s cykličností těla?
Fáze v ponoru určitě jsou, pokud budeme ponor analyzovat, můžeme ho rozdělit na spoustu částí, kdy každá je poměrně specifická. Když bych vyjmenovala jen ty základní, vypadalo by to asi takto - příprava - finální nádech - zanoření - aktivní sestup - volný pád - otočka - výstup - vynoření - hladinový protokol. Během ponoru se děje spousta fyziologických procesů, některé z nich rozhodně cykličností ovlivněné jsou.
Mění se během cyklu to, jak se Vám potápí a jak se ve vodě cítíte?
Rozhodně. Každá fáze cyklu má svá specifika a do potápění se to samozřejmě propisuje. Potápění během menstruační fáze může být nekomfortní, zejména pokud s ní máme spojené nepříjemné pocity nebo bolesti. Pohyb, a zejména pobyt ve vodě, ale může diskomfort významně snížit, a především s moderními pomůckami jako jsou menstruační plavky je potápění během této fáze mnohem příjemnější. Během menstruace ale obvykle neplánuji žádné velké ponory. Zadržení dechu není tak efektivní a tělo se mnohem rychleji unaví.
Fáze těsně po menstruaci a kolem ovulace jsou naopak období, kdy se vrací síla pro náročnější ponory a delší pobyt ve vodě.
Jaký je pro Vás návrat na hladinu a první nádech po ponoru?
To je obvykle takový hořkosladký moment. Člověk je rád, že se může nadechnout a že má ponor úspěšně za sebou. Na druhou stranu jsou ponory, které nechcete, aby skončily - někdy je to opravdu výprava do nitra sebe a nekonečný klid.
Jak reagovat ve chvílích, pokud by se ve vodě objevila panika? Ovlivňuje to i Váš způsob práce se stresem mimo vodu?
Panika se u mě naštěstí moc neobjevuje, a když, je to obvykle nějaký konstrukt mysli, který nemá moc společného s realitou. Tam je potřeba zachytit ten daný moment a aktivně s ním pracovat - zachovat klid a převzít kontrolu nad vlastní reakcí. V tom je freediving naprosto boží. Je to nástroj, tedy jeden z nástrojů, jak přepisovat nastavené vzorce a budovat mentální stabilitu v běžném životě.
Pokud se objeví panika ze strany studenta, pracujeme společně právě na výše zmíněných záležitostech, snažíme se najít příčinu a zkoušíme nejrůznější „triky“ na mysl. Je časté, že se lidé bojí hloubky nebo je pro ně nekomfortní být několik metrů pod hladinou a nedýchat. Důvěra mezi instruktorem a studentem je v takovém případě naprosto zásadní. Naši studenti vědí, že pod vodou nikdy nejsou sami, a že se na nás můžou spolehnout. Pro mě je úspěšný ponor ten, ze kterého se člověk něco naučí, ne nutně ten, který vypadá perfektně na videu. Je úžasné, co dokáže student-začátečník překonat a naučit se během pár hodin ve vodě.
Změnil se nějak Váš vztah k menstruaci a vlastnímu tělu díky freedivingu?
Zásadně! Jakmile jsem se naučila cyklus trochu číst a vnímat, začala jsem organizovat svoje aktivity podle toho - kdykoli můžu, trénink nebo učení přizpůsobím dané fázi. Můj vztah k tělu ušel dlouhou cestu a s freedivingem přišlo velké přijetí, vděčnost za to, co mám a skutečné uvědomění si toho, že váha nebo centimetry by neměly určovat, jaký pohyb je pro mě a jestli vůbec.
Freediving je sport, jak rádi říkáme, opravdu pro každého, a i na elitní scéně vidíme atlety nejrůznějších typů postav, tvarů a velikostí. Po dlouhých letech tělocviku a sledování klasické sportovní scény je to úžasná změna. Není tu žádné místo pro body shaming a podobné fenomény, každý je vítán a má stoprocentní podporu.
